Z nedávného přepadení nám začalo být jasné, že musíme odhalit dalšího banditu. Dali jsme se tedy znova do hledání a prozkoumávání okolí. Podařilo se nám získat jakousi mapu a v pátek ráno jsme se vydali podle ní.
Našli jsme víc, než jsme čekali…banditu, celou jehu tlupu i zlatou podkovu! Nejdřív jsme museli vybít všechny jeho stoupence, bránili se zuby nehty. A když zůstal sám bandita, dalo se s ním smlouvat. Dohodli jsme se, že nám odevzdá podkovu za poslední oběd před jeho nevyhnutelnou smrtí. Vydal se s námi tedy do tábora, kde nám předal podkovu a dostal slíbené buchtičky (bez šodo, to ještě nebylo). Ten jak vám nadával, nevděčník. Ale snědl všechno do posledního sousta. Pak odešel a už se nikdy nevrátil.
Chtěli jsme to řádně oslavit v kasinu, takže jsme potřebovali vydělat nějaké peníze a během toho se začali vracet původní obyvatelé. Vůbec nevěděli jak zmizeli, kde byli a jakou dobu byli pryč. Vše jsme jim vysvětlili a večer byla velká společná oslava v kasinu. Byli to radovánky jaké městečko léta nezažilo.
Pak už nám jen zbývalo rozloučit se s naší Šerifkou, dát Zlatému údolí i jeho obyvatelům sbohem a tohle celé dobrodružství hodit za hlavu. Byla to ale šílená jízda, taková jakou zažijete jen na divokém západě.
yeehaw
